Potravinových alergií a intolerancí na složky potravy u psů stále přibývá a bohužel rozvoj průmyslově vyráběných krmiv má na nich svůj podíl. Naštěstí existují výrobci krmiv pro psy, kteří přecházejí na produkci tzv. hypoalergenních krmiv nebo monoproteinových diet. Samozřejmostí je potom používání kvalitních surovin a omezení přidávání nejrůznějších průmyslových aditiv do krmiv.

Co je to alergie a jaké jsou její příznaky

Potravinové alergie jsou imunitně zprostředkované nepřiměřené reakce po požití krmiva, které obsahuje alergen. Na základě provedeného laboratorního vyšetření krve můžeme detekovat specifické protilátky. Potravinová intolerance je neimunitní reakce na krmivo bez utváření protilátek. Příznaky potravinové alergie a intolerance mohou být nejen pouze jako kožní reakce nebo zažívací obtíže, ale také jejich kombinace. Pro potvrzení diagnózy se využívá především eliminační dieta s následnou provokační dietou, která se může doplnit o test na přítomnost protilátek, v případě potravinové alergie.

Alergie i intolerance potravy se může objevit v kterémkoliv věku psa a může se rozvinout i po dlouhodobém přijímání alergizující potravy. Někdy první příznaky intolerance krmiva nemusí být patrné. Například se objeví pouze šupiny na kůži psa a majitel si je spojuje s nevhodným šampónem a až po čase se dostaví hlenovité průjmy, zvracení, postižení jater. Mezi kožní příznaky patří svědění, šupinatá kůže nebo kožní léze. Mezi gastrointestinálními příznaky patří zvracení, průjem, nadměrná plynatost, bolesti břicha, hubnutí a celkové neprospívání.

Hovězí, drůbeží maso a sója

Mezi nejčastější alergeny v potravě patří masa hovězí, vepřové, drůbeží, jehněčí, a také ryby, vejce, mléko, sója a obilniny. Častým alergenem jsou i různá aditiva, která se přidávají do průmyslově vyráběných krmiv. Výrobci krmiv v poslední době zařazují do svých produktů nestandardní exotické druhy proteinů, jako například pštrosí, jelení, velbloudí, sobí, klokaní, amarant nebo proso. Laboratoře se snaží přizpůsobit tomuto trendu dodáváním testů obsahujících i “nové alergeny”. Alergie se rády “kříží” a i v tomto směru by majitelé psů měli být obezřetní. Psi s alergií na hovězí by si měli dávat pozor na jehněčí, jelení a mléko, protože i na ně může pes začít nepříznivě reagovat.

Vyzkoušejte eliminační dietu

Eliminační dieta je jednoduchá metoda k ověření alergie nebo intolerance na potravu u psů a je dostupná každému majiteli psa. Během eliminační diety nepodáváme psovi složku potravy, o které si myslíme, že je pro něj alergenem. Pozor si dáváme i na podávání pamlsků, které obsahují daný alergen a eliminační dietu striktně dodržujeme po dobu 3 až 5 týdnů. V případě, že se naše domněnka potvrdí, psovi začnou postupně ustupovat potíže. Například, jedná-li se o zažívací obtíže, tak se zažívání začne pomalu upravovat, sníží se četnost stolic a dojde i k jejímu formování. Po eliminační dietě je důležité dokončit celý proces testování tzv. provokační dietou. Při provokační dietě psovi podáme alergen, který jsme po celou dobu vynechávali. Délka provokační diety není stanovena. Většinou stačí podat několik málo dávek krmiva obsahující alergen, aby se potíže znovu objevily. Dost často jsou majitelé psů, kteří mají alergie nebo intolerance na potravu, rádi, že jejich miláčci jsou konečně bez potíží a tak se brání dokončit celý proces provokační dietou. Bez provokační diety ale nikdy nemají jistotu, že alergenem skutečně byla jistá složka potravy.

Pro účely eliminační diety se výborně hodí osvědčené monoproteinové diety například Imagine nebo OPTIMAnova.

Léčba alergie

Jedinou vhodnou léčbou je důsledné vynechání alergizující složky potravy za pomocí hypoalergenní, hydrolyzované, monoproteinové diety. Je vhodné vybrat si ověřeného výrobce krmiv, který dodržuje psané složení krmiva a vyhnout se tak nepříjemným komplikacím nevědomým krmením alergenu, dost často sóji nebo hovězího a drůbežího masa.

Někteří z nás mají v oblibě posilovny, jiní zase upřednostňují pohyb na čerstvém vzduchu třeba se svým psem. A pro nás, které neuspokojí obyčejná procházka se psem, jsou tu psí sporty. Je jich celá řada, a tak si každý může najít ten svůj. Mezi nejoblíbenější psí sporty u nás patří agility a dogfrisbee.

Agility

Tento sport vznikl v Anglii kolem roku 1978 jako varianta koňského parkuru pro psy. Vedou se spory, zda-li byl určen „voříškům“, kteří se nemohli účastnit výstav, nebo čistokrevným psům. Dnes agility běhají všichni a všude, někteří pro zábavu, jiní se účastní i mistrovství světa.

Agility jsou rozděleny do tří kategorií podle kohoutkové výšky psa. První s názvem small je do 34,99 cm, od 35 cm do 42,99 cm je medium a od 43 cm large. Pro každou skupinu jsou připraveny skokové překážky různých výšek, ale i výška proskokového tunelu a délka skoku dalekého je odstupňována podle kategorií.

Psovod ovládá psa pouze slovními povely, vlastním pohybem a ukazováním. Vzájemný dotek psa a psovoda se hodnotí jako chyba. Trať mívá 12 až 20 překážek a je jen na rozhodčím, jak bude celý parkur postaven. Některé jsou spíše technické, kdy psovod stojí a pohybuje se pouze pes, jiné jsou mnohem náročnější a psovod má co dělat, aby svému psovi stačil. Výkonnostně se agility dělí do tří skupin – A1 třída pro začátečníky, A2 pro lepší závodníky a A3, do které je vstup dobrovolný, ale pro přistoupení a setrvání v této skupině je třeba splnit nelehké podmínky.

V hodnocení záleží na počtu trestných bodů, s jakým byl parkur dokončen. Trestné body se udělují za chyby. Druhým kritériem je čas, za který závodníci dokončí závod. Diskvalifikace může nastat, když pes překoná jinou překážku než tu, která je v pořadí. Podrobnosti najdete v řádu agility.

Hlavní závodní sezóna je od dubna do října, přes zimu je soutěží méně a konají se spíše v hale. Závody agility často můžete vidět při mezinárodních psích výstavách. Pokud chcete tento sport vyzkoušet, obraťte se na některé specializované cvičiště, kde budete trénovat pod vedením zkušeného instruktora.

Dogfrisbee

Dne 5. srpna 1974 se v Los Angeles hrálo baseballové utkání. Během přestávky vtrhnul Alex Stein s whippetem Ashleym na hřiště a začali hrát frisbee. Ashley uchvátil diváky svou rychlostí a výskoky, při kterých chytal talíř. Po skončení show byl Alex zatčen, ale i tak se oba stali slavnými. Byli hosty mnoha televizních pořadů a whippet si zahrál i hlavní roli v dokumentu.

Pro dogfrisbee je důležitá schopnost psa spolehlivě aportovat i pouštět disky. Frisbee pro psy jsou vyráběny tak, aby měly dobré letové vlastnosti a zároveň byly pro psa bezpečné. Většina psů však tyto disky dříve nebo později prokousne. Na trhu jsou i disky odolné, které jsou ale těžší a hůře létají. Dogfrisbee se věnují i malí psi, pro které jsou vyráběny zmenšené verze disků. Zcela nevhodné jsou disky vyrobené z tvrdých plastů, které mohou psa nebezpečně poranit. U dogfrisbee existuje spousta technik hodů, které závodníci využívají ve freestyle i  v minidistance. Je používáno i velké množství figur, při kterých se divákům tají dech. Například over je prvek, při kterém pes přeskakuje kteroukoli část těla psovoda a disk musí chytit právě v okamžiku přeskoku. Valuty jsou skoky, při nichž pes používá tělo pána jako odrazový můstek. Dogfrisbee se hraje na obdélníkové ploše o minimální šířce 36,6 metrů a délce 64 metrů. Vystoupení je časově omezené na dvě minuty. Pes nesmí být při hře ohrožen na životě. V případě, že se tak stane, majitel dostane trestné body, nebo dojde k jeho penalizaci. V dogfrisbee je hodnocen pes, hráč a také oba jako celek. To znamená, že tento sport vyžaduje intenzivní trénink hráče samotného i dvojice.

Naše zvířata dělají z našeho příbytku domov. To my majitelé domácích mazlíčků moc dobře víme. Možná vás překvapí, že díky své kočce máte menší pravděpodobnost infarktu. Anebo právě na základě tohoto tvrzení jste si kočku pořídili? Ať je to tak nebo tak, pojďme se společně podívat na další zdravotní přínosy společného soužití s domácími zvířaty.

Méně stresu, více dobré nálady Lidé, kteří žijí po boku psa, kočky, morčete nebo třeba rádi pozorují své rybičky v akváriu, pociťují méně úzkosti a lépe se vypořádávají se stresem. V blízkosti našich mazlíčků se nám do těla vyplavuje serotonin, který je mimo jiné odpovědný i za dobrou náladu. Psychoterapeuti doporučují domácí zvíře co by podpůrnou “pomůcku” v boji proti klinické depresi. Během mazlení se zvířetem cítíme, že jsme milováni a péče o něj nám dává zapomenout na naše trápení. Víte, že když hladíme domácího mazlíčka, celkově se zklidňujeme a tím se nám snižuje krevní tlak a tepová frekvence. Některé studie uvádějí, že u majitelů domácích zvířat je až o 40% nižší riziko infarktu. Traduje se, že kočky si dokáží synchronizovat krevní tlak se svým majitelem a vycítit, když majiteli prudce začne stoupat krevní tlak. V takových situacích se snaží svého pána rozptýlit a dostat jeho tlak opět pod kontrolu.

Lepší fyzická kondice, více kontaktu s lidmi

Pravidelné procházky a hry se psy a kočkami nás udržují v kondici. Lidé, kteří bojují s nadváhou a rozhodnou se pořídit si psa a s ním pak pravidelně chodí na procházky, mají mnohem lepší výsledky při snižování hmotnosti než lidé, kteří nevlastní žádné domácí zvíře. Na procházkách nebo na výstavách potkáváme ostatní majitele psů, koček i králíčků. A díky našim mazlíčkům se s nimi snáze seznamujeme a nacházíme nové přátele.

Stává se, že na stáří člověk ztrácí zájem a vitalitu. Čtyřnohý kamarád pro takového člověka může být novým životabudičem a určitě to stojí za vyzkoušení.

Canisterapie, felinoterapie, hipoterapie

Zvířata umí léčit nejen duši, ale i tělo. K terapii zvířetem se nejčastěji využívají psi, kočky, koně, mini pony nebo třeba i želvy a hadi. Terapeuti dochází nejen mezi děti, ale i do domovů pro seniory.

Děti s ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder - porucha pozornosti s hyperaktivitou), které mají domácí zvíře, se snáze učí zodpovědnosti a plánování povinností. Svoji přebytečnou energii mohou uvolnit na procházce se psem nebo při hře. Večerní usínání potom může být o něco snazší.

U osob s autismem se ze zvířat mohou stát prostředníci v komunikaci s okolním světem. V přítomnosti svých mazlíčků se cítí být v bezpečí a díky tomu snáze udržují pozornost a zvykají si na nové věci a situace.

Je známo, že pacienti s ochablým svalstvem, po mozkové mrtvici a různého stupně ochrnutí, během pravidelných jízd na koni dosáhli většího zlepšení, než řízeným rehabilitačním cvičením. Principem hipoterapie je podobnost lidské chůze s tou koňskou. Při jízdě na koni centrální nervová soustava vysílá pohybové a rovnovážné příkazy, které by vysílala i za normálních okolnostech při běžné chůzi. Výhodou hipoterapie je přírodní prostředí a kontakt se zvířetem, který pozitivně ovlivňuje psychiku pacienta.

Ostraha zdraví

Zapomínáte na pravidelné užívání léků? Uložte je vedle krmiva pro vašeho mazlíčka a uvidíte, že užít své léky už nikdy nezapomenete.

Máte-li artritidu, pak víte, že klouby se musí protahovat, aby nedošlo k bolestivému ztuhnutí kloubů. Kočka má dokonale propracovaný systém protahování. Svým majitelům může být inspirací nebo alespoň připomínkou toho, že je čas se protáhnout. Kočky si rády lehají i na bolavé klouby, které svým teplem příjemně prohřívají.

Pro pacienty s chronickou bolestí je vůbec přítomnost a teplo vycházející ze zvířete úlevou od bolesti.

Psi už se dávno nepoužívají jen k ochraně majetku a zastrašení zlodějů. Své místo ve společnosti mají i jako záchranáři lidských životů po zemětřesení nebo jako vodící a asistenční psi pro tělesně postižené. Ve světě se dokonce rozšiřuje výcvik psů pro diabetiky a epileptiky. Uvádí se, že zhruba každý třetí pes žijící s diabetikem, má schopnost na základě svého čichu a chemických změn v těle majitele vycítit, že u jeho pána dochází k poklesu krevního cukru. A to mnohem dříve než samotný majitel začne tento pokles pociťovat. U pacientů s epilepsií se potom jejich ochránci starají, aby se při záchvatu zranili co nejméně a svým štěkáním přivolali pomoc.

Každodenní hrdina

Každé zvíře má v sobě zachránce a hrdinu. Nemusí být zrovna trénované a zachraňovat lidské životy, aby se stalo hrdinou. Myslím si, že hrdinové jsou i tím, že nám jsou stále nablízku a dělají nám radost.

V první části, článku O výživě psů jinak 1, jsme si připomenuli podstatu trávicí soustavy u psů. Druhá část, O výživě psů jinak 2, se potom věnovala základním složkám potravy bílkovinám a sacharidů. V tomto, třetím a posledním díle si probereme zbývající živiny tuky, vitamíny a minerální látky.

Nejstravitelnější živina

Tuky jsou pro psy hlavním zdrojem energie. Patří k nejlépe stravitelným živinám, jejich stravitelnost se pohybuje okolo 90 %. Tuk obsažený v krmivu určuje jeho energetickou hodnotu, protože ve srovnání s bílkovinami a sacharidy mají více než dvojnásobné množství energie a zvyšují chutnost krmiva. Tuky jsou zdrojem esenciálních mastných kyselin a umožňují využití vitamínů rozpustných v tucích. Nedostatek tuku se u psů projeví v první řadě na stavu kůže a srsti, mívají problém s udržením optimální hmotnosti a zhoršenou kondici. Oproti tomu větší množství tuků může u citlivějších jedinců vyvolat průjem, nepříznivě ovlivňuje využitelnost některých živin (bílkovin, jódu, thiaminu), způsobuje obezitu. Psi si nedokáží vyrábět tzv. esenciální mastné kyseliny, které jsou důležité pro růst, rozmnožování a kvalitu kůže. Polynenasycené mastné kyseliny (zkratka PUFA) - kyselina linolenová, kyselina eikosapentaenová, kyselina dokosahexaenová patří mezi významné esenciální živiny, které jsou obsaženy v rybách, ve vaječném žloutku nebo rostlinných olejích.

Vitamíny

Vitamíny jsou látky nezbytné pro správné fungování organismu, který si je až na nějaké výjimky není schopen sám vyrobit a proto je nutný jejich příjem v potravě. Účastní se také na metabolismu bílkovin, cukrů a tuků.Vitamíny jsou nezbytné pro udržení mnohých tělesných funkcí a mají schopnost posilovat imunitní reakce.Při nedostatku vitamínů (avitaminóze) se objevují poruchy funkce organismu. Ovšem při přebytku vitamínů (hypervitaminóze) se mohou objevit až stavy ohrožující život. Vitamíny dělíme na vitamíny rozpustné ve vodě a vitamíny rozpustné v tucích.

Mezi vitamíny rozpustné ve vodě patří C (kyselina L-askorbová), vitamíny skupiny B (B-komplex) a vitamín H (biotin, B7). Vitamíny rozpustné v tucích jsou A (retinol), D (kalciferol), E (tokoferol) a K (fylochinon). Jejich funkce a nedostatek / přebytek je přehledně zapsán v tabulce.

Minerály a stopové prvky

Minerály jsou stejně jako vitamíny pro organismus životně důležité, slouží jako stavební látky, přenašeče nervových vzruchů a řídí produkci hormonů. Mezi minerály patří například vápník, hořčík, draslík, fosfor a sodík. Do stopových prvků řadíme mimo jiné železo, zinek a jód.

Vápník se společně s fosforem podílí na správném vývoji kostí a zubů, jsou důležité především v období růstu. Jejich nedostatek, ale i přebytek může být velmi nebezpečný.

Dostatek draslíku a sodíku je potřeba pro správnou srdeční činnost.

Hořčík je potřebný pro metabolismus vápníku a draslíku. Jeho dostatek příznivě ovlivňuje činnost svalů a nervů.

Důležitým stopovým prvkem pro krvetvorbu je železo, při jeho nedostatku vzniká anémie.

Jód stimuluje činnost štítné žlázy, je důležitým prvek během růstu.

Výživa je věda

O trávicí soustavě a živinách obsažených v potravě by se toho dalo napsat mnohem více, ale myslím si, že informace dostupné v článku O výživě psů jinak vám mohou pomoci získat alespoň základní představu o průběhu trávení a o důležitosti výběru kvalitního krmení.

Ověření výrobci krmiv pro psy mají své týmy výživových specialistů a veterinářů, kteří na základě poptávek trhu tvoří vyvážená krmiva pro psy, aby si každý zákazník našel své krmivo, které bude pro jeho psa bezpečné a chutné. Složení takového krmiva je průkazné, výrobce nemá potřebu se zbytečně chvástat v reklamách a ani pomocí šikovného používání slov uvádět spotřebitele úmyslně v omyl.

Je na každém majiteli psa, aby zodpovědně zvážil na základě zdravotní kondice, požadované fyzické výkonnosti psa, jakým způsobem a jakým krmivem bude krmit.

Výživový specialista, JUKO petfood